Jan Stárek / 01.08.2026

KISK Edventure Canvas: Zhodnocení studijního cíle v rámci čtvrtého semestru

1.Úvodem: Jak jsem na začátku k cíli přistupoval

Ve čtvrtém semestru jsem si do Edventure canvasu zapsal cíl, který zněl jednoduše: postavit funkční webovou aplikaci vibecodingem a vyzkoušet si workflow Pencil.dev → Claude Code → produkční kód.

Chtěl jsem si ověřit, jak daleko se dá dostat s vibecodingem, pokud nemám programátorský background. Pohybuji na straně designu a zajímalo mě, jestli mi AI nástroje dokážou překlenout mezeru mezi návrhem a funkční implementací. Ne teoreticky, ale na reálném projektu, který dotáhnu do konce.

V rámci plánování jsem si stanovil SMART kritéria:

Specifický: Vyzkoušet si workflow vibecodingu v prostředí Pencil.dev a Claude Code
(později jsem tento cíl změnil: Vyzkoušet si workflow Claude – WordPress)

Měřitelný: výstupem bude živá webová aplikace, GitHub repozitář a případová studie v portfoliu
(Výstupem budou živé webové stránky – fotografické portfolio, případová studie v portfoliu)

Dosažitelný: mám k dispozici předplatné Claude Pro, zdarma Pencil.Dev 
(Mám připravenou subdoménu fotograf.jstarek.cz, na které můžu stavět. Web momentálně běží na redakčním prostředí WordPress)

Relevantní: naučit se používat nové technologie (AI v UX/UI) a umět je aplikovat v designu služeb je jeden z mých globálních vzdělávacích cílů
(mimo tento cíl – fotografické portfolio pro mě začalo být čím dál tím více důležitější a vnímal jsme ideální příležitost si ho v rámci tohoto semestru postavit)

Časově ohraničený: letní  semestr 2026

Enventure canvas - třetí semestr

2. První pokusy s Claude Code - Design principy

Prvním nápadem byla aplikace na učení se designových principů (vycházející z Edventure canvasu)

Jádro konceptu stálo na tom, že se člověk stává lepším designérem tím, že vidí a rozhoduje, ne tím, že čte definice.

Každý princip měl tři fáze: nejdřív ho člověk zažije vizuálně a rozhodne, které z těchto dvou kompozic funguje lépe a proč? Následně si zobrazí teorii a příklad z praxe a v poslední fázi člověk daný princip aplikuje v mini výzvě.

Jde o princip vidět → pochopit → použít.

Téma mělo zároveň sloužit k systematizaci mých vlastních znalostí z oblasti UX, UI, produktového a service designu. Připravil jsem si v Excelu sto principů se strukturou: název, popis a příklad, seřazených od vnímání přes barvu, čtení, paměť a pozornost až po emoce a chyby. Zde jsem se inspiroval knihou od Susan Weinschenk – 100 Things Every Designer Needs to Know about People, kterou mám rozečtenou na nočním stolku.

Celý projekt měl ambice vizuálně navazovat na grafický styl Dietera Ramse.

Pustil jsem se do toho přes Claude Code a dostal jsem se do fáze, kdy jsem měl nahozenou základní strukturu a základní logiku prvních deseti principů.  

V této fázi jsem, ale tento projekt přerušil.

Ne proto, že by to nefungovalo. Došlo mi, že jde o hodně komplexní projekt s nejistým dopadem. Sto principů znamená sto vizuálních A/B porovnání, sto vysvětlení a sto interaktivních úloh. Obrovské množství obsahu, který bych  musel vytvořit a odladit tak, aby dával smysl a byl přínosný. Možná to může být jeden z tipů na bakalářskou práci? 

Z hlediska mého vzdělávacího cíle to byl navíc problém, chtěl jsem si vyzkoušet celý workflow a mít na konci fungující, nasazený web. A to bych zde stíhal se všemi dalšími projekty velmi těžko.

Zde je můj pokus publikovaný skrz GitHub na Vercelu: https://designprinciple-today.vercel.app

3. Fotografické portfolio a pokusy s Pencil.dev

Rozhodl jsem se tedy pro menší projekt, na kterém si workflow vyzkouším celé. Fotografické portfolio na mé subdoméně fotograf.jstarek.cz. Něco, co budu reálně používat.

Jako vizuální referenci jsem si vybral editorial estetiku ve stylu tištěných fotografických portfolií. Připravil jsem si několik promptů, které měly postupně postavit celý web: design systém, hlavní stránku, sekci svateb, galerie, vlastní tvorbu, blog, stránku o mně a finální doladění. Na tomto postupu jsem se postupně radil  Claudem

První prompt založil projekt v Reactu s Vite a TypeScriptem, nastavil barevnou paletu a typografii. Druhý postavil hlavní stránku s celoobrazovkovou hero fotografií a vertikálním menu. Výsledek byl vizuálně překvapivě blízko referenci. Web obsahoval velký patkový nadpis přes fotku, vedle něho menu a střídání sekcí při scrollování.

Třetí prompt se týkal sekce svateb. Zde měla být pod sebou velká jména novomanželů a po najetí myší na jméno by se pozadí celé stránky změnilo na fotografii z dané svatby.

Zde jsme s výsledkem nebyl spokojený a chtěl jsem použít vizuální canvas, kvůli kterému mě na začátku Penci.dev zajímal.

Ani přes četné pokusy jsem nebyl schopný canvas aktivovat a využít jeho potenciál. Myslím, že byl problém s tím, že jsem do designu zamíchal vibecodingem komponenty a formáty, se kterými si Pencil.dev nedokázal poradit. Po tomto točení v kruhu jsem znovu přehodnotil situaci o tom, co vlastně od svého portfolia očekávám.

Dospěl jsme k závěru, že se WordPressu nechci vzdát, a proto jsem začal pátrat po tom, jak Clade s Wordpresem propojit. 

 

4. Fotografické portfolio a WordPress + Claude

I když se to na začátku zdálo skoro nemožné a Claude mi tvrdil, že to nejde, objevil jsem způsob, jak tyto dva světy propojit. V průběhu jsem přišel na to, že je to poměrně solidní workflow – Claude s pluginem Nova Mira, přímo napojený na redakční prostředí WordPressu.

Kde vidím teď slabiny:

  • Design se vždy aktualizoval na produkci a každá změna se projevila ihned živě. Zde bych ocenil mít možnost publikovat web až v odladěné fázi.
  • Nedělal jsem si v průběhu zálohy. Naštěstí jsem se k výsledku dopracoval skoro bez problémů, ale mít zálohované předchozí verze pro případ, že se něco nepovede, by bylo rozumné. Říkám si, že i pro tento případ by mohl dobře posloužit GitHub, se kterým mám Claudea již propojeného.

 

To jak jsem navrhoval samotné portfolio je možné si přečíst zde: https://www.jstarek.cz/stavba-fotografickeho-portfolia-na-wordpressu-s-pomoci-claude/

3. Závěrem

Celkově byl pro mě tento studijní experiment přínosný. Vyzkoušel jsem si různé přístupy a limity jednotlivých nástrojů. I když jsem úplně původní cíl nedokončil, vnímám celý proces jako iterativní a jsem rád, kam jsem se dostal. Na Pencil.dev nechci zanevřít, a rád bych mu v budoucnu zkusil věnovat více času a prolomit ledy, na které jsem nyní narazil.

To, že jsem se nakonec vydal správným směrem a postavil si webové portfolio, ve mně utvrdil fakt, že jsem včera dostal skrz webový formulář první poptávku svatebního focení.

designed with ❤️ Jan Stárek