Kaláb na 319 stranách, výstava a rozsáhlá monografie

Kaláb na 319 stranách, výstava a rozsáhlá monografie Na podzim roku 2018 se v Traffo Gallery  v Pražské holešovické tržnici uskutečnila sólová výstava Jan Kalába, předního představitele graffiti a streetart scény u nás, výtvarníka a sochaře, známého především jako „Cakes“ či „Point“.  Výstava trvala od začátku listopadu až do konce roku, a nesla název ,,Point of Space“. Vznikla k příležitosti vydání stejnojmenné monografie, která na více než tři sta stranách mapuje umělcovu tvorbu za poslední čtvrtstoletí. výstava ,,Point of Space” Trafačka – chrám svobody Jana Kalába  V České republice Kaláb naposledy sólově vystavoval před třemi lety. Za tu dobu byl ale velmi aktivní ve světě. Jeho díla mohli lidé vidět v galeriích od Francie přes USA až po kolumbijskou Bogotu. Výstava v pražské nezávislé Trafo Gallery ale měla přidanou hodnotu – tomu, kde je Kaláb dnes, totiž předcházel určitý vývoj, s nímž je galerie bezesporu spjata. Po studiích na pražské Akademii výtvarných umění (AVU) našel Kaláb s dalšími kolegy  a kamarády Michalem Cimalou, Jakubem Neprašem a Blankou Čermákovou útočiště a ateliéry v bývalé trafostanici v pražských Vysočanech. Vniklo umělecké uskupení Trafačka, pod jejíž záštitou se v industriálních prostorech uspořádalo více než dvě stě výstav, koncertů, performancí, graffiti jamů, projekcí, workshopů a mnoho dalšího. Příběh je popsán v publikaci Trafology (2006-2014) a v dokumentárním filmu režisérů Saši Dlouhého a Romana Vávry: Trafačka – chrám svobody (2011), jak prostor sám Kaláb pojmenoval. Zde měl také v roce 2008 svoji první samostatnou výstavu. Těšila se velmi dobrým recenzím. Jak napsal Jiří Machalický, výtvarný kritik a kurátor v Lidových novinách: ,,Jeho obrazy mají dokonale promyšlenou skladbu, v níž autor navázal na meziválečný konstruktivismus, na Modrianovy či Doesburgovy abstrakce. V malbě se projevuje volnost a dynamika, také jemný smysl pro barevné vztahy.“ Toho si také všímá teoretik Karel Srp v textu Visuté roviny, otištěném v katalogu druhé Kalábovy výstavy v Trafo Gallery (2011), kde své malířské počiny zpřesnil, rozvedl a pozvedl ještě na vyšší úroveň. Také Srp nachází v Kalábově malbě příbuznost s průkopníky abstraktního umění z počátku minulého století, kteří podle něj přišli ,,jednak s čistě geometrickým prostorem, vytvořeným ze strohých protínajících se plánů, jednak s prostorem kosmogonickým, oproštěným od závislosti na zemské přitažlivosti“… Srp podotýká, že k tomu Kaláb dospěl vlastní cestou, nikoliv vědomým osvojením již existujícího jazyka. Dále upozorňuje na další pozoruhodnou věc spjatou s umělcovou tvorbou: ,,Kaláb staví svůj obrazový svět z několika základních předpokladů, zastoupených dvěma protikladnými tvary – koulí a krychlí, kruhem a čtvercem, které se mu staly zdroji dalších posunů.“ Po deseti letech od první sólové výstavy tak mohli návštěvníci vidět aktuální Kalábovu práci. A to jak vrstvená prořezávaná plátna, plastiky, organické, barvami a energií překypující obrazy, tak i rudého skleněného ,,pointíka“,trojrozměrné graffiti, odkazující k historii českého sklářství, kterého tak Kaláb pozvedl na další, novou úroveň.   skleněný ,,Point”, trojrozměrné graffiti, odkazující k historii českého sklářství Monografie Point of Space  Dalo by se říci, že vyšla první souhrnná publikace referující o vývoji a díle českého graffiti a street art umělce u nás, který se z velkých měřítek ulic přesunul k plátnua následně do institucionálních prostor. Knihu nakladatelsky zaštítila výše zmiňovaná Trafo Gallery a autorem textu se stal Petr Volf, novinář a spisovatel, zabývající se výtvarným uměním, architekturou a designem. Kniha je chronologicky řazená a obsahuje velké barevné fotografie pořízené ve většině případů Kalábem samotným. Jak sám říká, nedělal to jenom z marnivosti, ale podle pořízených snímků zpětně analyzoval kvalitu provedení jednotlivých pieců (pozn. jedna práce graffiti umělce/writera). Na začátku své tvorby si říká „Splash“, píše se rok 1993, a na pražské Kampě se objevuje jeho první graffiti. Na vůbec první pokus působí velice přirozeně a jak píše Volf: ,,nikdo by ho nepovažoval za dílo patnáctiletého writera“. Následně se prosazuje jako „Cakes“ a na přelomu tisíciletí přibírá ještě třetí identitu. Stává se „Pointem“. Pro svoji tvorbu si pečlivě volí místa a nechává se jimi inspirovat, chce, aby dílo souznělo s okolím, nebo je ovlivnilo, v čemž myšlením připomíná architekta. Maluje po celé Praze a svá díla doplňuje o obsah, dnes bychom řekli statusy, kterými glosuje svět kolem sebe. Typická je pro něho propracovanost písmen, jejich elegantní vázání, vyváženost, plasticita a komplexnost. Další významnou kapitolou jsou vlaky, ať už ty povrchové, nebo ty jezdící v podzemí. Ty jsou mezi protagonisty graffiti tou nejvyšší laťkou, tím nejvyšším stupněm, za který se již graffiti umělec nemůže dostat. Hodnota vlakového graffiti je dána nejen nebezpečím ze strany policie či drážní ochranky, ale také tím, jak pomalované vlaky projíždí městy a krajinou. Jméno autora je tak mnohem viditelnější než na statické zdi, a zároveň proniká do světa. Jan Kaláb se začal vlakům věnovat v roce 1994 a jak sám uvádí, tak jich jako „Cakes“ stihl do konce dvacátého století pomalovat okolo dvě stě. V roce 2000 se mu podařilo dosáhnout úplného vrcholu. Tímto vrcholem bylo několik vlaků newyorského metra – město New York totiž proti graffiti radikálně zasahovalo. V roce 2008 dokonce vychází kniha Josepha Rivery, bývalého policisty z oddělení pro potírání vandalismu (Vandal Squad: Inside the New York City Transit Police Department, 1984-2004). Rivera dvacet let fotografoval pomalované vlaky autorů kteří mu unikali, některé ale nakonec za mříže dostal. Do knihy také zařadil vagón ,,Cakes“ Jana Kalába. Jakkoliv bizarní skutečnost to je, jde o vrcholné uznání, které se dostalo málokterému Evropanovi. Cakes, Paris, zdroj: generace20.cz Trojrozměrné graffiti V roce 2001 přichází nový zlom a Jan Kaláb vytváří své první 3D graffiti. Dalo by se říci, že se jednalo o vůbec první trojrozměrné graffiti, které bylo vystaveno v galerii. Dílo bylo prezentováno v rámci přehlídky mladých pražských a kalifornských umělců, která se odehrála v prestižní výstavní síni Mánes. Jelikož se jedná o chráněnou památku a na její zdi se nesmí malovat, musel si autor poradit jinak. Vnikl tak trojrozměrný ,,Point“, objekt z přesně opracovaných dřevotřískových desek, jehož jednotlivá na bílo natřená písmena přišrouboval na zeď. Po ukončení přehlídky Kaláb objekt vzal a umístil do ulic Prahy, což poukazuje na úžasnou všestrannost díla – konkrétně na to, že se dokáže vrátit a fungovat v prostředí, ve kterém má kořeny. Další posun nastává v roce 2004, kdy Kaláb vytváří ilegální instalaci na Palachově náměstí v Praze. Jde taktéž o 3D „Point“, zpracovaný v impozantním sochařském díle, připomínající barvou i rozeklanou formou plameny. Dílo bylo díky fluorescenčním barvám možné vidět i po setmění a z dálky. Na